1991 - 1993 WE CAN´T DANCE SHOWS
1991 We Can´t Dance (3 unreleased tracks from album)
1991 We Can't Dance
1991-07-11 We Can't Dance World Premiere
1991-11-00 - KDWB - Minneapolis Interview (FM)
1992-05-04 WCD rehersals
1992-05-09 Houston
1992-05-19 WASHINGTON 1992
1992-05-31 Philadelphia
1992-05-26 Pittsburgh
1992-06-01 2nd Day Philadelphia
1992-06-03 New York
1992-06-03 East Rutherford, Giant Stadium
1992-06-03 East Rutherford, Giant Stadium (GIANT LIVE [Front Row 1-2])
1992-06-06 Toronto
1992-06-13 Opening Night, Dallas, Texas DVD
1992-06-18 Live at Dodger Stadium Los Angeles
1992-06-18 LA DVD
1992-06-19 Sacramento - We Walked On Hornet Field
1992-07-01 Hockenheim DVD (1.-4.7.1992)
1992-07-03 Gelsenkirchen
1992-07-08 Ullevi Stadium, Gothenburg, Sweden (fm)
1992-07-10-Hannover-DVD (hrozna kvalita)
1992-07-13-Hannover 3rd day
1992-07-15 Mannheim, Germany
1992-07-16 Fading Lights in Vienna - Prater
1992-07-17 Munchen
1992-07-17 Munchen jina verze
1992-07-19 Nice
1992-07-27 KOLN
1992-07-28 Rotterdam
1992-08-02 Knebworth
1992-08-05 Texas Stadium - Irving, Texas
1992-10-23 Southampton
1992-10-29 Edinburgh, Scotland
1992-11-16 Royal Albert Hall
1992 The Way We Walk (Vol. 1 the Shorts) audio
1992 The Way We Walk (Vol. 2 the Longs) audio
1992 The Way We Walk DVD
1992 The Royal Philharmonic Orchestra plays Genesis
1993-04-26 BBC In concert
1993-09-18 Genesis - Cowdray Ruins, Midhurst, England
----------------------------------------------------------------------------------------------
1991 - We Can't Dance
Chronometrická No Son Of Mine stvrdila trend reflektování běžných i závažných "člověčích" problémů, namísto dřívějších fantaskních témat a složitých metafor. Phil Collins v ní naléhavě zpívá o týrání dětí. Šťavnatá odpichovka Jesus Knows Me zase pranýřuje typický americký nešvar, televizní kazatele, zaplavující všechny nedělní dopolední programy. Epická Driving The Last Spike s příběhem o irských dělnících stavějících železnici je hudební laskominkou dávající vzpomenout na prastaré klenoty raných Genesis. Důvěryhodně naléhavý Collins, návrat Banksových hammondů, melodická i řezavá Rutherfordova kytara, ? Humor přichází s pop&rhythm&bluesovou hitůvkou I Can't Dance, jejíž ústřední kytarový riff, kolem kterého je vystavěna, zní jako stoneovsko richardsovská klasika. Poklidnou, nevýraznou Never A Time vystřídá po pár minutách jeden z vrcholů alba, vrcholně dramatická kompozice Dreaming While You Sleep, nahlížející do rozervané duše řidiče, jenž přejel člověka, ujel ale ví, že sám před sebou neuteče. Závažnému tématu, osudu iráckých Kurdů po válce v zálivu, je zasvěcena i Tell Me Why. Průměrná Living Forever nevyužívá potenciál klasického kytarovém riffu, o nějž se opírá. Uspávanka Hold On My Heart odplyne takříkajíc do ztracena. Ani střednětempá Way Of The World nepatří ke skvostům, ani ji nezaregistrujete a je pryč. Za to dojemná balada Since I Lost You, věnovaná E. Claptonovi, když tragicky ztratil syna, je prostě nádherná. Závěrečná, dlouhometrážní Fading Lights se po úvodní (v závěru zopakované) baladické části rozvine do instrumentální mezihry, jíž nechybí drive ani nové nástrojové barvy.
Za pět let, které uplynuly mezi We Can't Dance a předchozí Invisible Touch samozřejmě Genesis nastřádali a vytřídili spoustu nápadů, albu se nedá upřít promyšlenost a jasné směřování, ovšem přeci jenom neudrží pozornost od první do poslední noty, což byla výsada těch nejklasičtějších LP let minulých. Hudba jde opět mimo čas a prostor, rozhodně při poslechu nepoznáte, jaká módní vlna v době vzniku hýbala světem. Největším plusem jsou texty, reflektující reálie života. Celkově shrnuto, We Can't Dance je solidní rockový počin, pamětníci seventies Genesis musí však trochu přimhouřit oko.
Povinná statistika, v USA 4, v Anglii 1. Břímě promo aktivit tentokráte zůstalo na dvou singlech, vydaných v lednu a dubnu 1992 - I Can't Dance/ On the Shoreline a Hold on My Heart/ Way of the World.
Teprve poté odstartovalo 8.května v Texasu světové turné, trvající až do konce roku a zužitkované následně dvěma bratrskými živáky: The Way We Walk Volume 1:The Shorts z listopadu 92 a The Way We Walk Volume 2: The Longs z ledna 93, kdy první část byla věnována "popovější" tvorbě, zatímco druhá, obsahující mj. i slavný bubenický "souboj" Phila Collinse a Chestera Thompsona, epickým Genesis. V GB No.3 a 1.
18. září 1993 se udála památná událost. Genesis, spolu Pink Floyd a zbytkem Queen zahráli na charitativním koncertu v Cowdrey Ruins a byl to, viz. dále, poslední koncert Genesis s Philem Collinsem. Jak se teprve nedávno prozradilo, krátce poté oznámil dvěma zbývajícím členům svůj záměr nepokračovat s Genesis.
Závěrem 93. roku představil hyperaktivní Phil Collins další úspěšnou sólovku Both Sides, o rok a něco později vydali Rutherfordovi Mechanici elpé Beggar on a Beach of Gold, Tony Banks pak koncem 95. Strictly Inc, kapela sama však v tomto mezidobí opět "parkovala". Fanoušky Genesis tak aspoň potěšila CD reedice remasterovaných titulů od dvojky Trespass po Three Sides Live.
Jaromír Merhaut
Diskusní téma: 1992
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
