1967 - 1972 BEGINING, TRESPASS, NURSERY CRYME AND FOXTROT TOUR
In The Beginning Volume 9
In The Beginning Volume 10
In The Beginning Volume 11
In The Beginning Volume 12
In the Begining (outtakes)
1969 From Genesis To Revelation (album)
1970 Trespass (album)
1970-1972 BBC Sessions
1970-1972 Rare Tapes 1
1970-1975 (USA-FLAC)
1971 Cryme Outtakes
1971 Nursery Cryme (album)
1971-03-07 Besides The Silent Mirror, Le Ferme, France
1971-07-03 Belgium (datum?)
1971 - 1973 Early days
1972 Musical Fox Basel (january)
1972-01-09 BBC, London, Sounds of 70s
1972-01-16 - Arlon Belgium
1972-02-03 BBC Paris Theater
1972-03-02 Henry´s Green Knickerbockers BBC
1972-04-03 Genesis Shade of Drawing
1972-04-11 Hogweed
1972-04-14 E Pavia (1st gen)
1972-04-15 Lugo di Ravenna
1972-04-18 Roma - Long Ago In The Rome Hills
1972-06-26 Olympia Theatre, Paris
1972-06-28 Like a Nun With a Gun, Town Hall, Watford, UK
1972-06-28 Watford Town Hall (Eeklair 1st-Gen Remaster)
1972-08-20 Via Reggio - The Coastliners
1972-08-22 Live at Genova Alone within a storm
1972-09-19 Venue Marquee Club, London
1972-09-28 Dublin
1972-10-29 Lewisham
1972-12-13 Philharmonic Hall '72
1972 The Easy Rider Generation - London
1972-1974 Moon Light Knight (demo)
1972 Foxtrot (album)
1972-11-18 Violent dreams, Imperial College, London
1972-1974 Genesis - Cinema show
1972-1974 Plus DVD Genesis
1972-1974 EFDVDG01 DVD 1972-04-18,1974-02-03
1972 - 1975 Live Archive (DVD) GMDVD11
----------------------------------------------------------------------------------------------
1969 - From Genesis To Revelation
Většina fanoušků toto album programově ignoruje. Genesis na svém debutu skutečně zní mdle, něco jako naředění Moody Blues, nebo nepovedení Barclay James Harvest ... a to by se ještě obě jmenované kapely za toto přirovnání mohly pěkně naštvat. Triviální tříminutové písničky, jedna jako druhá, obalené v cukrové vatě smyčců. Zaujmou jednotlivosti, gospelový úvod Where The Sour Turns Sweet, na převážně poloakustické Genesis překvapivě zvučná, drnčivá kytara v In The Beginning, prostor ve Fireside Song, lehce bluesový akcent v The Serpent, ... prostě fragmenty. Opravdové kouzlo Genesis, tak jak je známe, budeme hledat na From Genesis To Revelation marně. Tony Banks komentuje podle publicisty Hugha Fieldera nepovedený debut zhruba tak, že "pastorální písně byly v pořádku, ale ty takzvaně agresivnější dopadly až na výjimku In The Wilderness strašně, zněly všechny naprosto stejně". Jonathan King naproti tomu album (a sebe) hájí slovy "je to skvělé, nezaslouženě podceňované album". Paradoxní je, že From Genesis To Revelation se shání nejhůř ze všech alb, v současné době je na trhu pouze předražená CD verze (USA direct import).
Bezprostředně po prázdninovém nahrávání debutu se jednotliví členové Genesis rozutekli za svými školními povinnostmi. Tony Banks zahájil univerzitní studia matematiky, fyziky a filozofie, Mike Rutherford nastoupil na techniku, Anthony Phillips a Peter Gabriel pokračovali ve středoškolském studiu. Vzájemný kontakt se omezil na vzájemné návštěvy ve studijním volnu. Během pár měsíců po březnovém vydání bylo jasné, že album propadlo, prodalo se totiž pouhopouhých 500 kusů. Jonathan King učinil ještě poslední pokus o komerční průlom, v červnu 1969 vydal třetí singl se skladbami Where The Sour Turns To Sweet/ In Hiding a pak víceméně ztratil o Genesis zájem. Konec snu?
BOD ZLOMU
Pro členy skupiny byl rozchod s Kingem svým způsobem vysvobozením, již delší dobu jim bylo jasné, že jejich a Kingovy představy o muzice se principiálně rozcházejí, pouze pocit vděčnosti a loajality jim bránil v radikálním řešení. K pravidelnému cvičení a komponování se však Genesis dostali až o prázdninách 1969, kdy se zejména ve spolupráci dua Phillips - Rutherford začínal rodit nový styl a sound. Tématem číslo jedna byla otázka profesionalizace. Zatímco Ant a Mike byli jednoznačně pro, Tony, Peter a John své rozhodnutí o pár měsíců odložili, přeci jenom rozhodnutí zahodit jistotu budoucího civilního povolání vyžadovalo kuráž. Rozhodnutí padlo poté, co skupina investovala do vybavení stovky liber, z větší části vypůjčených od rodičů (což jaksi nemohli překousnout někteří kritici, zastánci pochybného názoru, že rock vznikající s finanční výpomocí rodičů nemůže být opravdový). Ještě předtím odchází John Silver (studia v USA). 
Nahrazuje jej drummer John Mayhew *27.3.1947, +26.3.2009 (na snímku), sehnaný na inzerát v MM. Kapela v létě a na podzim roku 1969 zkoušela a bydlela porůznu u známých a příbuzných. Nový repertoár začínal dostávat jasné kontury. To pravé tvůrčí vzepjetí však nastalo až na přelomu let 69-70 na venkově v Dorkingu, kde rodina bývalého studentského spoluhráče MacPhaila zdarma pronajala kapele na půl roku domek. Intenzivní soustředění se jen a jen na vlastní hudbu přineslo vedle zcela zásadního uměleckého posunu Genesis i řadu osobních "ponorkových" problémů.
Skupina nově zkomponovaný materiál testovala usilovným koncertováním, většinou v roli předskokanů - například symfonicky rockových Barclay James Harvest, jim podobných Rare Bird a dokonce i glamm-boogie idolů T.Rex, či bluesmana Johnnyho Wintera. Již v době před vydáním Trespass měli Genesis určitý kultovní statut, zejména v jihovýchodní Anglii, kdy svou uchvacující jevištní prezentací získávali další a další věrné příznivce. Měli dar skvěle gradovat svá vystoupení, začínali pěkně piánko, kdy se k akustickým kytarám Mikea a Anthonyho následně přidávaly Tonyho klávesy a Peterův soulově ohebný a častými "recitativy" prokládaný zpěv, vycházející z tradic music-hallu a umocněný teatrálními gesty i kostýmy, které působivost stylizace ještě umocňovaly. "Full forte" finále tehdejších koncertů obstarávala většinou až dvacetiminutová verze The Knife. Na konci show zpravidla stáli naproti sobě muzikanti naprosto vnoření do své hudby a uhranutí posluchači, kteří doposud nikdy neslyšeli takovou kombinaci silných melodií a propracovaných instrumentálních pasáží.
Jeden z koncertů navštívil na popud svého partnera Johna Anthonyho i Stratton-Smith, majitel firmy Charisma Records, zaměřené na progresivní rockové skupiny, stačí jmenovat Audience, Rare Bird, Van Der Graaf Generator, Capability Brown a Nice. Výsledkem byl okamžitý kontrakt na natočení alba a skvělé firemní zázemí, zajišťující skupině pravidelný příjem a absolutní vládu nad svým vlastním uměleckým směřováním. Počátkem léta 1970 Genesis přerušují koncertování a pod produkčním vedením Johna Anthonyho nahrávají ve studiu Trident své druhé album. Jeho dramaturgii ovlivnily poznatky z koncertů, byly zařazeny pouze skladby, které naživo fanoušky oslovily, čímž byly trochu zvýhodněny sytější songy, což po čase kritizoval zejména hlavní tvůrce umných kytarových akustických pavučin Anthony Phillips.
1970 - Trespass
První "opravdové" album Genesis. Hned první tóny Looking For Someone na nás dýchnou ambiciózní originalitou. Osamocený Gabrielův tklivý vokál, doprovodné tóny varhan, po pár vteřinách doslova vytrysklý gejzír plného soundu kapely. Máte pocit, že se ocitáte v rozkvetlé zahradě tónů, kde se můžete kochat krásou malých květů dvanáctistrun i mohutně rostlých kmenů hammondů. Perlivě akustický úvod White Mountain přechází v cválavou melodii, prokládanou decentními mezihrami a typicky naléhavým Gabrielovým hlasem. Piánem se zvolna rozjíždí i Visions Of Angels, prostřední a závěrečnou forte pasáž zdobí kaskádovité bicí a nebeské chóry. Stagnation vyniká pasážemi, kdy se klávesy Tonyho Bankse utkávají v souboji s kytarami Anthonyho Phillipse. Překvapivě úderný rif The Knife a vůbec celá tato mohutně působící závěrečná devítiminutová kompozice působí jako protiklad k předchozí křehké Dusk.
Hudba raných Genesis - tak jak ji v podstatě definuje Trespass - působí dodnes neuvěřitelně vizuálně, je plná pastelových barev a kontrastů, niterné pasáže střídají chrámově velebné tóny, prosebně procítěný zpěv se mění v bolestně naléhavý, výsostná a často souběžně ve dvou liniích probíhající melodika prorůstá pletivem rytmiky, epicky stavěné texty působivě dotvářejí náladu dramaticky vystavěných kompozic, ... A to Genesis dokázali svůj skvostný originál pár let ještě obohacovat o nové prvky a technicky zdokonalovat. Je až neuvěřitelné, že tak původní a přitom sdělné dílo nezaujalo širší vrstvy. Někteří recenzenti to vysvětlují izolovaností provázející vznik alba. Fakt, že skupina v době komponování Trespass programově neposlouchala nic jiného než sebe sama, vyústil v natolik jedinečný hudební tvar, že masové publikum nebylo schopno jej hned pochopit a přijmout za svůj.
Enormní nasazení a překotný vývoj Genesis v průběhu realizace alba Trespass si vybrali svou daň. Anthony Phillips, v několika směrech dosavadní vůdčí osobnost se rozhodl odejít. K muzikantsky běžným osobním rozporům s ostatními členy kapely, se připojily deprese a nezvládnutelná předkoncertní tréma. Také umělecky se Phillips začal vzdalovat ostatním členům, preferoval intimnější a decentnější akustické formy svých dřev, příležitostně obklopených elektrifikovanými instrumenty. Zbytek kapely měl tendence sound Genesis posunout k rockové objemnosti a Gabriel v téže době znovu objevuje (začínal jako bubeník) svou "slabost" pro výrazné rytmické prvky.
Cesta na vrchol
Kapela se paradoxně současně ocitla na počátku úspěchu i zániku. Definitivní rozhodnutí pokračovat padlo až při návratu z posledního společného koncertu s Anthonym, kde však padl i verdikt vyhodit Mayhewea, jehož ušlápnutá hra na bicí nestačila rostoucím požadavkům dynamicky i rytmicky náročně členěných kompozic.
Protože doslova "za dveřmi" byla koncertní promo-kampaň na podporu Trespass, připraveného k vydání v říjnu 1970, museli Genesis urychleně hledat kytaristu i bubeníka. V Melody Makeru záhy vyšel inzerát hledající bubeníka s citem pro akustickou hudbu a hráče na dvanáctistrunnou kytaru. První na řadě byl konkurz na bicmena, mezi jinými se jej zúčastnil i jistý Phil Collins (ten dal dokonce přednost klání o místo v Genesis, před podobnou akcí u Yes). Díky své bravurní a nápadité hře i komediantským dispozicím bez problémů uspěl.
Phil Collins (narozen 30.1.1951) začínal jako dětská filmová hvězdička, již od raného mládí však prý byli jeho největší vášní bubínky, tamburíny, triangly, prostě vše do čeho se dalo s rámusem bušit. Mezi filmovými roličkami je často zmiňována účast v davu beatlesovských fanoušků při televizní sekvenci A Hard Days Night. Jeho hudební kariéra započala ve čtrnácti, účinkováním v jedné z verzí muzikálu Oliver a pokračovala přes několik lokálních skupin, až se v roce 1969 objevil na bombastickém konceptuálním projektu skupiny Flaming Youth - Ark 2 (dnes coby sběratelská chuťovka k sehnání v remasterované CD verzi od Polydor Japan za cca. 1200,- Kč). Přes velkou kampaň v tisku a televizi album komerčně neuspělo a Collins se porozhlíží po novém angažmá, účastní se přehrávek u Manfreda Manna, kontaktuje Jona Andersona z Yes, potkává Tonyho Strattona-Smitha a dozvídá se o konkurzu u Genesis ....
Tak jako u sluníčka Phila Collinse, se na Genesis usmálo štěstí i v případě nového kytaristy Stevea Hacketta (12.2.1950). Po krátké epizodě s Mickem Barnardem, jenž prostě technicky nestačil, objevil Peter Gabriel jeho inzerát pravící, že "imaginativní kytarista / skladatel hledá spolupráci s vnímavými muzikanty, kteří si přejí překonat stagnující hudební formy". Po telefonickém rozhovoru přijal Hackett Gabrielovo pozvání na prosincový koncert Genesis v londýnském Lyceu a ruka byla v rukávě. Energická Hackettova hra, kombinovaná se zaujetím i pro dvanáctistruny, plus kompoziční a aranžérské schopnosti, to vše posunulo styl a sound Genesis opět dále.
V konsolidované, osobnostmi nabité sestavě se Genesis počátkem roku 1971 s chutí pustili do celoanglického turné. Zejména díky Philu Collinsovi dostaly staré skladby novou vitalitu. Půlroční řehole, kdy vystupovali prakticky den co den přinesla skupině celou řadu nových příznivců, popularitě pomohlo i společné koncertování s dalšími koníky ze stáje firmy Charisma - přítulně folkrockovými Lindisfarne a hořce artrockovými Van Der Graaf Generator. Do noty si padli zejména zpěváci Peter Gabriel a podivínský Peter Hammil, leader VDGG.
V téže době se začal na pódiu stále silněji prosazovat Gabriel. Proluky mezi skladbami prokládal proslovy, zpočátku spíše popisnými a vztaženými ke skladbám skupiny, později stále častěji metaforickými i ostře satirickými. Jeho příběhy se postupně staly spolu s šokujícími převleky nedílnou součástí koncertů a hráli v cestě za úspěchem podstatnou roli. Genesis totiž v té době neměli jinou možnost jak získávat nové příznivce, než vytrvalým obrážením dalších a dalších štací. Pár minutové singly nevydávali, proto je rozhlasové stanice ignorovaly, a o TV si mohli nechat tak akorát zdát ...
Ke komponování a zkoušení nového materiálu pro třetí album se Genesis v létě 1971 opět uchýlili na venkov, tentokráte se jim stal útočištěm dům Tonyho Strattona-Smithe poblíž Tunbridge Wells. Pod oficiálně propagovanou hlavičkou kolektivního komponování se odehrával tvrdý souboj výrazných autorských osobností o každou notu. Nutno říci, že ku prospěchu společné věci. Noví členové svým entuziasmem parádně doplnili zaběhnutou charterhouskou trojku. Phil Collins se ukázal jako neúnavný katalizátor tvůrčího procesu, byl ochoten zkoušet nové nápady s kýmkoliv a kdykoliv, Steve Hackett zase experimentoval s novými kombinacemi kytar a rozšířených kláves. Po tříměsíční přípravě nastupují Genesis v srpnu do studií Trident, aby opět ve spolupráci s osvědčeným producentem Johnem Anthonym a zvukařem Davidem Hentschelem začali nahrávat. K vydání bylo album připraveno v listopadu 1971, mezitím se Genesis vydali na další kolo koncertů po Anglii.
1971 - Nursery Cryme
Zatímco desetiminutovým monumentem The Knife album Trespass končí, stejně majestátní Musical Box následující elpé Nursery Cryme otevírá. Úvodní tóny dvanáctistrunných kytar doprovází Gabrielův intimně ztišený hlas, zhruba po čtyřech minutách nastupují v mohutných příbojových vlnách Banksovy klávesy, Collinsovy bicí a přidává se tentokráte již chvějivě vyšponovaný, emocemi nabitý zpěv Petera Gabriela, jenž doslova prožívá bizardní příběh Henryho, ztrácejícího svou hlavu při hororové partii kroketu. Křehce akustickou For Absent Friends, zpívanou Collinsem, zakrátko střídá osmiminutová, pádivá a sytě rocková The Return Of The Giant Hogweed s dominujícími, místy až kostelně mohutnými klávesami a výstředně humorným textem o rozpínavé rostlině ohrožující lidskou existenci. Po zklidnělé, baladické, decentně a zvukomalebně konturované Seven Stones přichází komická "miniopera" Harold The Barrel s lehce praštěným surrealistickým textem. Krátká zpívanka Harlequin uvede na scénu plnokrevnou závěrečnou The Fountain Of Salmacis, postavenou na mýtickém příběhu o Hemafroditovi, v níž naplno zazáří Steve Hackett svým kytarovým sólem. Nursery Cryme na Trespass navazuje, je však muzikantsky vyspělejší, objevují se nové barvy klávesových nástrojů, zejména mellotronu, sound je barvitější a mohutnější, instrumentace i vokály suverénnější. Své udělal i výrazně kvalitnější zvuk, je slyšet, že Genesis ve studiové práci pokročili, jednotlivé nástroje jsou čitelnější, vyváženěji působí i poměr mezi Gabrielovým plným, hrdelním vokálem a ostatními instrumenty.
V době přetrvávajícího nezájmu širšího domácího publika (ani Nursery Cryme se vůbec nedostalo do britského albového žebříčku), přišla neuvěřitelná zpráva z Belgie - Trespass trůní na vrcholu tamní Top! Samozřejmě, že skupina reagovala a zanedlouho v Bruselu koncertovala a dokonce natočila čtyř skladbový půlhodinový medailónek pro televizní pořad Rock of Seventies. Brzy po návratu čekala Genesis další příjemná informace ze starého kontinetu, Nursery Cryme byla na čtvrtém místě italského žebříčku. Itálie, se svou bohatou tradicí ve vážné a operní hudbě, byla a dodnes je Mekkou art-classical-prog-? apod. rockových skupin (stačí zalistovat katalogy, či www stránkami firem jako Vinyl Magic, či Mellow Records - to je však téma na samostatný článek). Logicky následovalo turné, které skupině značně zvedlo sebevědomí, na Apeninském poloostrově byli Genesis již v té době vnímáni jako superhvězdy mezinárodního formátu. Hráli nejenom v klubech, ale i v obrovských arénách a na sportovních stadiónech. Následovalo menší turné po domovině, kdy Peter Gabriel poprvé předvedl publiku svůj nový kostým s límcem posázeným "diamanty" a vyholenou brázdu na hlavě, přizdobené navíc černými velekruhy kolem očí. Poslední slavnostní rozlučkové vystoupení se odehrálo 28.6.1972 ve Watford Town Hall.
Vše směřovalo k přípravám nového alba Foxtrot, které překvapivě neměl produkovat John Anthony. Letní soustředění přerušilo pouze malé italské koncertní intermezzo a svatba Tonyho Bankse. Nový materiál vznikal pro Genesis tradičním způsobem, kompoziční fragmenty skladeb jednotlivých členů se vzájemně kombinovaly, přearanžovávaly a doplňovaly o společné nápady. Typickým příkladem je takřka půlhodinová Supper' Ready, na jejímž počátku byla kraťoučká Willow Farm. Posílené sebevědomí skupiny se projevilo i v tom, že Genesis se po boku Davida Hitchcocka stali spoluproducenty alba, vydaného v říjnu 1972 spolu se singlem Happy The Man, skladbou nenalézající se na albu (sběratelé musí sáhnout po 4CD "Genesis Archive 1967-75").
1972 - Foxtrot
Foxtrot uvádí snové probouzení Watcher Of The Skies, kdy velebným mellotronovým intrem začíná po dvou minutách zvolna prorůstat rytmické staccato, aby přišel suverénní Peter Gabriel vyprávějící fantasy příběh, inspirovaný pohledem na opuštěnou krajinu okolí italské Neapole. Následná průzvučná Time Table opakovaně vrcholí vzepjatým melodickým motivem. Malým muzikálem zasazeným do bohatě vyřezávaného aranžérského rámu je devítiminutová Get 'Em Out By Friday, vyprávějící humorně pojatý, fiktivní příběh z budoucnosti o lidské nenasytnosti, kdy lidé smějí vyrůst pouze do metrové výše, aby se jich více vešlo do nájemních bytů. Okolo pohádkového motivu se také odvíjí Can - Utility. Instrumentální akustická perlorodka Horizons je oddechovou předehrou uvádějící na scénu vrcholný monument tvorby Genesis, třiadvacetiminutový, sedmidílný epický opus Super's Ready. Celek vznikal postupně, kdy se k základní zhruba desetiminutové části přiroubovávaly výhonky dalších rozpracovaných songů. Je uměním vyvolených rockerů dokázat, aby barvitá hudební koláž různorodých materiálů působila kompaktně a plynula s grácií mistrovských děl klasické hudby. Jejími součástmi byly vtipné hříčky, pasáže vzniklé z improvizovaného muzicírování i pečlivě vygradované songy. Přesto byla dle sarkastických slov Tonyho Bankse pouhým: "soubojem hlasitého a tichého a velice romantického s naprostou blbostí". Samostatnou kapitolou Super's Ready se stal scenáristicky vystavěný text Peter Gabriela o boji sil světla a stínu vrcholícím zjevením, podnícený jeho vlastní spiritistickou příhodou v domě Johna Anthonyho, kdy jak pravil: "každý z nás měl pojednou tvář někoho jiného, bylo to jako kdyby do nás vstoupilo něco jiného a nás využilo jako místo pro svou schůzku". Přestože v první polovině sedmdesátých let nebyla pátnáctiminutová až půlhodinová stopáž až tak nic mimořádného, stala se Super's Ready ojedinělá svou sytou melodičností a posluchačskou vstřícností, kdy kapela - na rozdíl od většiny ostatních progresivních rockerů - programově rezignovala na víceméně samoúčelné exhibiční instrumentální vycpávky a fanoušky vedla svou proměnlivě čarokrásnou krajinou tónů takříkajíc "za ručičku".
Foxtrot formálně i obsahově završuje přelomovou vývojovou etapu, započatou albem Trespass. Po všech stránkách je jedním z nejlepších alb Genesis. Během sedmi týdnů v britské hitparádě dosáhlo album 12. místa. V době zahájení podzimního turné, těsně před jeho vydáním, přišel Gabriel se svou liščí hlavou, dalším šokujícím kostýmem. Publicita, kterou tím vyvolal se odrazila v rostoucím zájmu širšího rockového publika, které zčásti doposud bralo Genesis jako snobskou posluchačskou záležitost.
Protože doma a na kontinentě již bylo zaděláno na úspěch, soustředil majitel firmy Charisma, Stratton-Smith své úsilí za "velkou louži". Ve slovutné New York Philharmonic Hall připravil na 13.prosince 1972 promokoncert, na který pozval zástupce amerických médií. Podle vzpomínajících hudebníků dopadl katastrofálně, amíci však byli uneseni, něco takového ještě prostě neviděli. Pro Genesis se tak otevřely nové perspektivní obzory, ovšem skupina nezapomněla na své věrné evropské posluchače a počátkem roku 1973 uskutečnila triumfální turné po Itálii, kde Foxtrot kraloval tamější Top Chart. V Anglii poprvé pravidelně koncertovali v halách a jako hlavní hvězda večera. Jejich nová jevištní show - bez viditelné aparatury - využila světelný efekt, založený na zneprůhlednění průzvučné opony z gázoviny nasvícením uv lampami (kdo dnes vzpomene na módu fialových úvéček, které rozzářily vše bíle kolem sebe, záclony, někomu udržované zuby a hlavně, zprůhlednily spousty dámských halenek a sukní). Peter Gabriel stále více zapojoval své extravagantní masky a převleky do jevištního hudebního dění, spolu s jeho teatrálními výstupy se staly nedílnou součástí působení skupiny na stále se rozrůstající publikum.
Jarní americké turné však ukázalo, že vydobýt si úspěch v USA bude především tvrdá a usilovná práce. Své zámořské publikum si museli Genesis vypěstovat prakticky z ničeho. Firma Buddah, pověřená distribucí jejich alb prostě neměla sílu a konexe na to, aby kapelu prosadila do prestižních hudebních periodik typu Rolling Stone. V těchto souvislostech bylo už jenom uskutečnění turné úspěchem.
Po ukončení více jak půlročního koncertování, mělo následovat obvyklé nahrávání nového studiového alba a jeho vydání do konce roku 1973. Genesis však potřebovali dobít baterky. Muzikanti dlouho neměli osobní volno, pouhých pár nových skladeb se navíc nacházelo v zárodečném stádiu a i když proběhlo tříměsíční kompoziční soustředění v Dorkingu a následné zkoušení materiálu opět v taneční škole v Shepherd's Bush, nebylo jistá, zda studiovka do konce roku vůbec bude. Firmy v takovém případě hrají na jistotu, buď vydat best of, nebo live. Na přelomu července a srpna 1973 tedy Genesis vychází první oficiální živák, jakési best of live.
Jaromír Merhaut
Diskusní téma: 1967 - 1972
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
